Albert Camus
30. 4. 2008
Lidé mají dvojí tvář: nemohou milovat, aniž by přitom
milovali sami sebe.
Kdo nosí jistým způsobem na čele pečeť úspěchu,
dopálil by i nebožtíka.
Člověku může být hanba, že má být šťasten sám.
Ani na lavici obžalovaných, neztrácí člověk zájem,
když slyší mluvit o sobě.
Jediné, co vám přátelé nikdy neodpustí, je vaše štěstí.
Měl by se stydět, kdo je šťastný sám.
Protože není-li člověk milován, prostě jen nemá štěstí:
nemiluje-li, je to neštěstí.
Vždyť ostatně nic, co nutí k výlučnosti, není správné.
Osamocená krása končí ve šklebu, holá spravedlnost
nakonec začne utlačovat.
Pravidlo: nejdříve pátrat po tom, co je v každém
člověku hodnotné.
Nic nemá na světě takovou cenu, abychom se kvůli
tomu mohli odvrátit od toho, co milujeme.
